Sto let od ustanovení
Církve československé husitské
Vznik Církve čs. husitské (CČSH) je historicky bezprostředně spojený s hnutím modernismu v Evropě a ve světě. Tento pojem může být chápán v širším slova smyslu jako rozmanité myšlenkové proudy, které se utvářely na konci 19. století a na počátku 20. stol. Vznik CČSH úzce souvisí s katolickým modernismem, což bylo obrodné hnutí uvnitř Římsko-katolické církve. Iniciátoři hnutí reagovali na rozpor mezi moderní kulturou, novými vědeckými poznatky v přírodovědě a technice a konzervativními stanovisky církve. Konkrétně šlo o smíření křesťanského učení a teologie s osvícenstvím a jeho novým pojetím přírodních věd. Teolog CČSH Zdeněk Trtík vyslovil ústřední myšlenku modernismu: "Základní snaha katolického modernismu, která je také jeho nejobecnější charakteristikou, je překlenout propast, která oddělovala historické křesťanství od moderního člověka." Modernismus si správně kladl otázku přiměřenějšího zvěstování obsahu křesťanské víry lidem své doby.
V naší zemi se modernisté organizovali v letech 1902 - 1907 a v rámci katolické církve vyslovili důležité požadavky - demokracii v církevním zřízení, tj. účast laiků na správě církve; mateřský jazyk v liturgii (běžně se sloužilo latinsky, které většina běžných věřících nerozuměla); zdobrovolnění celibátu (tedy ne zrušení, ale dát možnost založit rodinu těm, kteří si to přáli, a dát možnost i ženám se účastnit duchovenské praxe), úprava studia a výchova kněží; zřízení úřadu v Praze jako kulturního mostu mezi Západem a Východem. O uznání požadavků bylo neúspěšně jednáno českou delegací v Římě s papežem Benedictem XV.
aktivně zúčastnit bohoslužby, která byla poprvé husitských dob sloužena česky. V tisku se psalo o "historických vánocích". Tak tato česká liturgická reforma navázala na husitskou reformační praxi a vyústila v následujícím vývoji v založení nové církve.
Následně se 8. ledna 1920 sešli členové Klubu reformního duchovenstva v Národním domě na Smíchově, kde se většina členů vyslovila pro založení nové církve. Tak byla uskutečněna výzva k provedení reforem cestou činu (via facti). 11. ledna 1920 se uskutečnilo vyhlášení nové církve v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, který byl nové církvi propůjčen magistrátem. 15. září 1920 získala Církev československá husitská uznání státu. Vůdčí osobností všech událostí před a po vzniku nové církve byl kněz dr. Karel Farský, ale i další, např. spisovatel a kněz J.Š. Baar, prof. Karel Statečný, prof. Alois Spisar, dr. František Kovář, kněz a spisovatel B. Zahradník-Brodský. Teologie nové církve , jak ji vyznačovala zakladatelská generace, je do značné míry ovocem modernistického teologického zápasu a hledání pravdy evangelia a vyrovnávání se s novou dobou. Církev však není jen časová a moderní, musí mít i svou tradici, minulost a hloubku. Přihlásila se ke křesťanské kultuře jako takové, ale i k národním tradicím - cyrilometodějské, husitské a Jednoty bratrské. Církev se rovněž vyslovila pro zásadu svobody svědomí a náboženského přesvědčení. Tato zásada, přesto že byla kritizována, je až do současnosti aktuální v naší pluralitní demokratické společnosti. Člověk jednotlivec je adresátem evangelia jako svobodná bytost a nemůže být předmětem nátlaku.
Ve 20. a 30. letech se postupně začaly stavět kostely, které vznikaly i velkou obětavostí věřících, kteří pořádali finanční sbírky. Již v roce 1931, tedy 11 let po ustanovení církve, bylo nově postavených nebo adaptovaných 173 kostelů a modliteben.
Nové sbory vznikaly v období funkcionalismu a konstruktivizmu a mnohé z nich představují památky české moderní architektury. Na jejich vzniku se podíleli významní architekti té doby - např. Pavel Janák (Husův sbor, Praha - Vinohrady), Josef Gočár ( Sbor kněze Ambrože, Hradec Králové), Hubert Aust, žák Josipa Plečnika (Husův sbor, Olomouc). Na výzdobě liturgických prostor spolupracovali významní umělci, např. František Bílek (kostel sv. Václava, Na Zderaze, Praha). Tento rok byla vydána souhrnná výpravná publikace, na které se podíleli pracovníci Fakulty architektury ČVUT Sbory Církve československé husitské - architektonické dědictví našich regionů.
Církev rovněž od počátku kladla důraz na sociální a charitativní práci a službu. I prezident T. G. Masaryk se živě zajímal o vznik nové církve, její ustanovení podporoval a byl v kontaktu s představiteli zakládající generace.
K ustanovení církve došlo 500 let po formování husitské církve roku 1420 a 300 let po bitvě na Bílé hoře roku 1620, jak se připomíná ve spisu Zápas o svobodu ducha.
Dnes je CČSH třetí nejpočetnější církví v České republice. Má pět diecézí v Čechách a na Moravě (pražská, plzeňská, královéhradecká, olomoucká, brněnská) a jednu na Slovensku (Bratislava). V čele církve stojí patriarcha s biskupy.
(čerpáno z publikace: T. Butta, Církev československá husitská a její cesta dějinami s Kristovým posláním, 2019)
Stručná historie Náboženské obce
Církve československé husitské v Praze 8 - Ďáblicích
Náboženská obec Církve čs. husitské v Ďáblicích byla založena roku 1935 jako součást Náboženské obce ve Vinoři u Prahy.
24. února 1935 se konaly první bohoslužby v místní ďáblické škole, které sloužil vinořský farář Karel Vít. Zároveň byl ustanoven propagační odbor.
O rok později (1936) byla ďáblická obec svědkem biřmování 56 mladých lidí, členů náboženské obce. Účasten byl tehdejší patriarcha církve dr. G. Procházka.
V roce 1937 bylo zakoupeno harmonium pro hudební doprovod při bohoslužbách (foto).
Roku 1939 se ďáblická náboženská obec zúčastnila národní pouti na Jenštýně, kde sloužil br. farář K. Vít z Vinoře (viz novin. ústřižek).
Během válečných let byla činnost v NO omezena a v roce 1944 byl přidělen do NO Vinoř br. farář Mikulčák s tím, že bude obstarávat severní část obce, která zahrnovala Ďáblice. Tento rok se také konaly za hojné účasti půlnoční bohoslužby v hostinci U Vernerů.
Po ukončení války dne 22.června1945 bylo rozhodnuto o založení samostatné Náboženské obce v Ďáblicích. Zahrnovala tyto katastry - Bášť, Bořanovice, Březiněves, Čakovice, Ďáblice, Kojetice, Letňany, Líbeznice, Miškovice, Předboj, Sedlec, Třeboradice a Velkou Ves.
Ke dni ustanovení měla ďáblická náboženská obec 1 607 příslušníků.
Díky obětavosti manželů Veselých, kteří poskytli prostory, bylo možné konat bohoslužby i v Letňanech. Vybavili je také potřebným zařízením včetně kalichu.
Br. farář Mikulčák byl velmi činný v ďáblické obci, pracoval s mládeží, organizoval zájezdy a snažil se zajistit pro NO prostory pro kancelář a modlitebnu. (viz Informační zpráva)
Roku 1948 udělil biskup pražské diecéze, později patriarcha, dr. M Novák, svátost biřmování několika členům náboženské obce. (foto)
Roku 1950 se podařilo získat a upravit dům pro modlitebnu, který ležel na Pražské ul., dnešní Ďáblická. Po opravách, které díky vydatné pomoci členů proběhly v krátkém čase, byla modlitebna roku 1951 slavnostně otevřena a byla v ní sloužena první bohoslužba. Velkou zásluhu na získání a upravení prostor měl opět br. farář Mikulčák. (3 fota).
Od roku 1952 v naší náboženské obci sloužilo několik farářů.
V témže roce zde přijal svátost kněžského svěcení br. patriarcha J. Špak.
Roku 1957 byl zakoupen dřevěný kalich k bohoslužebným účelům.
Od roku 1953 bylo stále jednáno ohledně koupě domu, ve kterém byla se nacházela modlitebna. Koupi se podařilo uskutečnit teprve roku 1969.
Od roku 1962 v NO slouží br. farář V. Kratochvíl, je čerstvým absolventem Husitské bohoslovecké fakulty. Snaží se o oživení náboženské obce.
V srpnu roku 1967 nastupuje do naší náboženské obce ses. farářka Jiřina Mojžíšová, která zde bude působila 31 let.
Za jejího působení byl zakoupen dům, ve kterém je modlitebna. Během let se průběžně opravoval a renovoval.
Ses. farářka aktivně pracovala s dětmi i s mládeží. Roku 1971 udělil pražský biskup dr. J. Kupka svátost biřmování osmi biřmovancům.
Po roce 1990 s uvolněním poměrů se utvářejí dvě skupiny duchovní péče o děti a mládež. Roku 1992 navštívil ďáblickou modlitebnu pražský biskup br. R. Hradský a sloužil slavnostní bohoslužbu.
Ses. farářka Mojžíšová odešla do důchodu roku 1998, vypomáhá však dále v naší obci, je členkou rady starších a finančním zpravodajem. Po ní zde nastoupil br. farář Zdeněk Břeň, který vedl rovněž i obec v Hloubětíně.
Roku 2001 se v modlitebně konalo biřmování a svěcení ses. Evy Hrabákové. Svátosti udělil královéhradecký biskup br. Š. Klásek. Konala se i slavnostní bohoslužba na připomínku otevření naší modlitebny před 50 lety. V následujícím roce 2002 si zde br. emeritní patriarcha Špak připomněl výročí svého kněžského svěcení.
Roku 2003 nastupuje do ďáblické náboženské obce ses. farářka Renata Wesleyová. Snažila se navázat na dřívější aktivity, do r. 2012 se konaly ekumenické biblické hodiny v Čakovicích, v měsící říjnu se každoročně koná bohoslužba díkůvzdání za úrodu. Pokračujeme v setkáních Světového dne modliteb, připojujeme se k Noci kostelů, účastníme ekumenických setkání (Bohoslužba za krajinu, Modlitby za jednotu křesťanů).